Za horizontem je to místo, kde jsme si jako malí hráli
Ve světě přitažlivostí a zázraků
Kde jsme nechávali naše myšlenky volně se toulat
Zatímco začalo osudově odzvánět …
Tam na Zkratce mezi Dlouhou ulicí a Hrází
se možná dodnes setkává ta divoká partička
co kráčela v našich šlépějích
A možná si sebou nese i naše staré sny
Zatímco nás pomalu rozežírají
milióny malých příšerek všedního života
Tráva byla zelenější
Světlo bylo jasnější
Obklopeni přáteli
Za nocí zázraků
Ohlížíme se na popel z mostů žhnoucích za námi
Na třpyt té zeleně, která zůstala na druhé straně
Jdeme stále dál, ale za náměsíčných nocí se vracíme zpět
Vlečeni neznámou silou
Do ještě větších výšin s vlajkou rozvinutou
Míjíme nejvyšší vysněné vrcholy našich světů
Navždy spoutáni okovy touhy a ctižádosti
V sobě věčně neukojený hlad
A naše unavené oči stále pátrají po horizontu
Přestože po téhle cestě jsme šli už tolikrát
Tráva byla zelenější
Světlo bylo jasnější
A chuť byla sladší
Za nocí zázraků
Obklopeni přáteli
Svítání v mlžném oparu
Voda plynoucí
Nekonečnou řekou
Na věky věků...
Žádné komentáře:
Okomentovat