Pápěří

Pod hranou stínu
mojí krajiny schází
ty barvy a vůně
co zůstaly v nás

Na stráni suché trávy
se zimostrází
cvrčkové hrají větru
druhý hlas

Jako pápěří
roky kolem nás krouží
Stoupají do výšky
a padají zas
Jako pápěří
stačí po něčem toužit
Se sluncem pod víčky
se usíná snáz

Hvězdy tě nesou někam
do polospánku
Pod zády jehličí
a na řece hráz

Nasliň si prst a otoč
na další stránku
a nech se překvapit
co čeká nás

Pohádky

Na čáře života ti
odbíjí červenec
Za všechno se tu platí
Šetři si na věnec

Možná že má svou váhu
být takhle naměkko
Mládí je dávno v tahu
důchod je daleko

Pondělky jako pátky
tobě to nevadí
Nevěříš na pohádky
z mechu a kapradí

Svět válí kotrmelce
po hlavě ze strání
Přes elce do pekelce
kde síra zavání

Z nebíčka do peklíčka
Beruška bez teček
A až ti sklapnou víčka
Sbohem a šáteček

Na čáře života ti
odbíjí červenec
Píšou ti všichni svatí
Šetři si na věnec...

Jakobíni

Jako by toho všeho nebylo tak málo
Jako bys nechtěla víc
Zvykla sis tvářit se tak jakoby se stalo
a dělat jakoby nic

Tak jako ozdoby
věšíme na skoby
všechny svý sny a přání
co jsou jen "jakoby".

Došly nám zásoby
Jsme prázdný nádoby
Dáme se na pokání -
ale jen jakoby...

Jakoby každý svůj a přece jsme si cizí
Jsme stínem vlastních stínů
Jako by někomu snad vadilo že mizí
Svět tichých Jakobínů...

Vánoční

Pokojem zavoní
vánoční cukroví
ze šálku káva

Pastýř se pokloní
jehličí okrový
opadává

Sváteční noviny
andělé odnesou
vločky dál do oken buší
Ty kdož jsi bez viny
řekni proč lidé jsou
bezcitní slepí a hluší

Městem zní koleda
vzpomínky zamrazí
jen hvězda září

Nikdo je nehledá
nikomu neschází
Samotáři

Dust In The Wind (Kansas)

Dávno znám chvíle kdy se víčka zavřou únavou
Prázdný jsou moje sny, co ráno s nocí uplavou
Ve větru dým, všechny jsou jen ve větru dým…

Mám s tím žít, že je kapkou v moři všechno naše snažení
Bůh jen ví, že všechno stejně jednou na prach promění
Ve větru dým, všechno je jen ve větru dým...

Čím dál víc každou vteřinou jsme stejně konci blíž
Sám už víš, že žádnej čas si za svý prachy nekoupíš
Ve větru dým, všichni jsme jen ve větru dým...

Mosty

Ještě mám sílu denně vstávat

Roztáčet pod nohama zem

Proplouvat příboji svých nálad

Ráno hádat před zrcadlem kdo vlastně jsem

Dívám se za sebe a vidím

Žár ze všech mostů spálených

Mizí v něm sny i jména lidí

Ve tváři mám smutek ale na duši smích

Nevím, co ještě na mě čeká

Nevím, co může se stát

Nevím, jak hluboká je řeka

Věřím jen

Že tam nahoře mě má někdo rád

Všechno co bylo je už passé

Čas všechno vzal a svět se hnul

Jen to co máme, počítá se

Noc je mladá a před sebou mám života půl

Nevím, co ještě na mě čeká

Nevím, co může se stát

Nevím, jak hluboká je řeka

Věřím jen

Že tam nahoře mě má někdo rád

Summertime (Sharon Robinson/Leonard Cohen)

Zimu vyháním z mých zdí
Ať jaro do oken vstoupit smí
Já sama hledám klid tím, jak spřádám
Zamotanou nit svých dní

V chladných nocích stále strážím
Všechny vzpomínky co mám
Ve snech dál písek rozpálených pláží
v mých dlaních prosívám

Kalendář už listí ztrácí
Už se těším na ten čas
až se vrátí z jihu tažní ptáci
a léto přijde zas
Zimu vyháním z mých zdí
Ať jaro do oken vstoupit smí
Já sama hledám klid tím, jak spřádám
Zamotanou nit svých dní

Sníh a vítr do skel buší
do oken mi kreslí mráz
zas mi schází slunce v duši
zas mi schází slunce v nás

Zimní tmou mi stále září
světla letních létavic
Chci zas cítit vlahý vítr v tváři
letní žár a víc už nic

Zimu vyháním z mých zdí
Ať jaro do oken přijít smí
Já sama hledám klid tím, jak spřádám
Zamotanou nit mých dní…