Modlitba

Můj Bože dej mi naději
Ať věci co se nedějí se stanou
Ať srdce plná závějí
ta co už dávno nehřejí zas vzplanou

Ať ještě jednou můžou jiné srdce hřát

Ať pochopí co cítí kdo má rád

A tak tě prosím Bože můj

Ještě aspoň chvíli při mě stůj

Můj Bože dej mi naději

Ať věci co se nedějí se stanou

Ať srdce plná závějí

ta co už dávno nehřejí zas vzplanou

Ať můžem aspoň chvíli zažít mír a klid

Hladové nasytit a žíznivým dát pít

A tak tě prosím Bože můj

Ještě aspoň chvíli při mě stůj

Loď

Myšlenky ve tvý hlavě
Jsou jako kameny
Tváříš se vyhýbavě
A krčíš rameny

Podívej voda stoupá

Zátěž s paluby shoď

Říkám ti nebuď hloupá - pojď

Odplouvá nám naše loď

Dneska tak jako vloni

Musíš bejt tvrdej chlap

I když tě osud honí

Jen z deště pod okap

Hladina kolem stoupá

Prodej mi ruku a pojď

Když moře nerozhoupá loď

Dál sám si po vodě choď

Bůh to ví

Nech srdce svý zase jednou volně plout

Neuvěříš co se stane dál

A duši svou nechat v míru nadechnout 

Ať může přijít co sis dávno přál 

Oděná světlem jitřních hvězd a tmou

Řečí neznámou tě jednou osloví

A ty náhle toužíš její cestu splést s tou tvou

Hlavně neměj strach co bude

Bůh to ví

Láme se chléb a ty stránku obracíš

Ještě nevíš co v ní budeš číst

Sám dávno víš že to s láskou bývá kříž

Naláká tě do neznámých míst

Oděná světlem jitřních hvězd a tmou

Řečí neznámou tě jednou oslovi

A ty náhle toužíš její cestu splést s tou tvou

Hlavně neměj strach co bude

Bůh to ví

Dneska

Dneska si půjdu lehnout dřív
nohama totiž sotva pletu
Jako bych měl v sobě pár piv
Nedám si kafe ani cigaretu
na dně jsem každopádně
a tak si vážně půjdu lehnout dřív.

Dneska si půjdu lehnout dřív
a žádnej internet a knížka
nejenom tím je člověk živ
Do peřin padnu jako zralá šiška
na dně jsem každopádně
a tak si vážně půjdu lehnout dřív.

Matrace měkká
A hebká deka
Už na mě čeká
Až dám tvář 
na polštář...

Dneska si půjdu lehnout dřív
dřív nežli po půlnoci v jednu
už třikrát po sobě jsem zív'
tak ani nezkouším si zapnout bednu
na dně jsem každopádně
a tak si vážně půjdu lehnout dřív.

Dneska si půjdu lehnout dřív
Stačí chvilka, budu v Pánu
jestli se vzbudím, byl by div
že dřív než před polednem ráno vstanu
Na dně jsem každopádně 
a tak si vážně půjdu lehnout dřív.

Dobrej chlap

Na chlapa číhá
všude kolem plno nebezpečí
Jen těžko stíhá
všemu se vyhnout (je to marný)
každýmu se nezavděčí

Sám před sebou
držet si úroveň a zachovat tvář
Pýchou se dmout
že další pivo už si nedáš
na tu ženskou už se nepodíváš

Tak na to vem jed

žes na to káp
Někdy holt musíš bejt na sebe dráb
Abys moh dál o sobě říkat:
"Jsem dobrej chlap"
Jen cukr a med
Málem tě škráb
do tvýho srdce jeden kočičí dráp
zůstal jsi cool a dál můžeš říkat:
"Jsem dobrej chlap"

Dneska už víš
že chlapi prostě těžší to maj´
Někdy je kříž
sprostý vtipy nevyprávět
a na blbce bejt sladkej jak med

Ženská už ví že
dneska bejvá těžko k nalezení
Chlap jako z knížek
Ten co ponožky si mění
a voní vodou po holení...

Najednou

Jsou dny, co přebarví ti všechno černou tuší
Kdy lidi kolem tebe slepí jsou a hluší
Dny, kdy znova říkáš slova co se říkat nesluší

Jsou dny kdy v peněžence najdeš jen pár molů
Dny, kdy jsme osamělí přestože jsme spolu
Dny, kdy i kytara se sama ladí z duru do mollu.

Ještě jednou, tak ještě aspoň jednou
Zažít pocity kdy mlhy se zvednou
A ty všechny barvy světa zase vidíš
Najednou

Jsou dny kdy věci, který nechceš se ti stanou 
Dny kdy i čokoláda mívá příchuť slanou
Dny kdy se modlíš, ale zázraky se víckrát nestanou

Ještě jednou tak ještě aspoň jednou
zažít pocity kdy mlhy se zvednou
A ty všechny barvy světa zase vidíš
Najednou...

Abiturientský blues

Přišla mi zpráva
jsem očekáván
s úsměvem na retech
na srazu po létech
Tak mi to nedá
k pijánu sedám
a skládám rozverný
Abiturientský blues.

Moc jsem se těšil
na pány s pleší
na dámy při těle
na starý přátele
Společnou fotku
Pivo a vodku
Retro a veselý
Abiturientský blues

Na sobě sako
stál jsem jak pako
Lidí byl plnej sál
nikdo mě nepoznal
Tak se jen koukám
v duchu si broukám
tohleto kyselý
Abiturientský blues...

Fotky

Pohledy z dalekých cest
Obrázky krajin a měst
Portréty cizích lidí
Co nikdy neuvidí
Prý nikdy nevyblednou

Časem si začíná plést
I tváře filmových hvězd
Kdo její kroky řídí
Proč sama sebe šidí
Že možná ještě jednou...

Od léta do léta
Ten samej seriál
Nejhorší smrt je ta
Po který žiješ dál

Vysoko v oblacích
Přání
Krouží
Roztát jak první sníh
S bázní
Touží...

Mosty

Ještě mám sílu denně vstávat

Roztáčet pod nohama zem

Proplouvat příboji svých nálad

Ráno hádat před zrcadlem kdo vlastně jsem

Dívám se za sebe a vidím

Žár ze všech mostů spálených

Mizí v něm sny i jména lidí

Ve tváři mám smutek ale na duši smích

Nevím, co ještě na mě čeká

Nevím, co může se stát

Nevím, jak hluboká je řeka

Věřím jen

Že tam nahoře mě má někdo rád

Všechno co bylo je už passé

Čas všechno vzal a svět se hnul

Jen to co máme, počítá se

Noc je mladá a před sebou mám života půl

Nevím, co ještě na mě čeká

Nevím, co může se stát

Nevím, jak hluboká je řeka

Věřím jen

Že tam nahoře mě má někdo rád

Sirény

Tak jako sen z probdělých nocí dlouhých
co se zdá když už je půlnoc ránu blíž
větrem se plní plachtoví lodí touhy
... vidět jen jednou Jižní kříž

Pokladů zemi najde jen ten kdo hledá
s nadějí pro krále pro čest pro slávu
na přídě lodí ze dna se kotva zvedá
... vyplují z klidných vod přístavů

A jen Sirény hlas z dálky vábí tmou
pěna příbojů už omývá tvůj kýl
kdo se nechá zlákat písní tajemnou
tomu na návraty nezbývá už sil

A pak jen tmavá pustina mořských pouští
pohasnou odlesky světel na pobřeží
modlitba tichá Ať nás Bůh neopouští
... a čas je kůň bez otěží

Možná že najdeš to po čem dávno toužíš
až objevíš zrcadlo fotky a kalendář
domov je blíž nad lodí ptáci krouží
... nastavíš vodní tříšti svou tvář


A jen Sirény hlas z dálky vábí tmou
pěna příbojů už omývá tvůj kýl
kdo se nechá zlákat písní tajemnou
tomu na návraty nezbývá už sil…

Ráno

Jsou rána sluncem zlacený
s oblohou modrou jako len
po nocích hloupě ztracených
tmu jako z moře písek
spláchne když narodí se den

Jsou rána kdy mám chuť se prát
kdy ploužím se jak vlastní stín
a rána kdy mám lidi rád
kdy mám jen prázdno v hlavě
a to je možná právě tím…

Ráno barevný
jak růže v bodláčí
jako holka marnivá
jak holywoodskej kýč
Ráno barevný
co hvězdy pozháší
je dávno ztracený
jak zakopnutej míč

Jsou rána mlhou zašedlý
kdy nemám vůbec chuť se smát
rána jak fotky vybledlý
jsou rána sněhobílý
rána kdy sbírám síly vstát

Ráno barevný
jak růže v bodláčí
jako holka marnivá
jak holywoodskej kýč
Ráno barevný
co hvězdy pozháší
je dávno ztracený
jak zakopnutej míč…

Ráno jak černá magie
ve vodu víno promění
Ten kdo se nocí propije
Pak deštěm probuzený
posbírá tóny z dláždění...

Novoroční

Počítáš než rok se překulí
co si ještě dlužíš z roků minulých
který nesplněný sliby co sis dal
léty usnuly a který vítr svál

Vezmeš nůž pak jabko rozkrojíš
a místo hvězdy objeví se kříž
jen hvízdneš jako vítr v komíně
a pak utopíš svý smutky ve víně

Kolik let a kolik přátel ještě zbývá
odkud vlastně jdeš a kam
a proč koním tvým se krátí bujná hříva
a co bude dál - ještě nevíš ani sám…

Odbíjí už půlnoc na věžích
a čas jako kůň se utrh z otěží
Rok zlomil se jak špejle na pouti
ránem nasněží a pak se ozvou kohouti

Kolik let a kolik přátel ještě zbývá
odkud vlastně jdeš a kam
a proč koním tvým se krátí bujná hříva
a co bude dál - ještě nevíš ani sám…

Pomalu svítá

Noc už končí,
do oken mráz nám stříbro dých,
a den se dlouho nezačíná,
rána jsou jako nikdy líná…

Ledově chladná
tak jako zloba ze rtů tvých,
jak slova nevyřčená do tmy,
a zatím za našimi okny
pomalu svítá.

Kolikrát spolu jsme si malovali svět,
náš domov vysněný z barevných magazínů,
báječný život plný malicherných splínů,
zkoušet žít každý den,
tak jako naposled.

Pomalu svítá,
jiskřivě poletuje sníh,
kdo komu nevěří a věří,
máme den otevřených dveří,
oba až po pás v závějích.

Hodina za hodinou odkrajuje čas
a naše cíle se rozplývají v dálce,
plýtváme silami v téhleté hloupé válce
a přitom nevíme,
jak málo zbylo z nás…

Nedělní blues

Zaklaply zámky rolet
nebe jak z ocele
samota začla bolet
a končí neděle.

Zavolat není komu,
na město padl stín.
Ze slepých oken domů
je cítit svítiplyn.

Jdeš domů spát, zbylo jen tohle blues
akordů pár a polibky múz
jdeš domů spát, zbylo jen tohle poslední blues
jen tohle poslední blues.

Do tmavých ulic stéká
tma černá jako tér.
Noc jako těžká deka
je plná krysích děr.

Na zdech se lámou stíny,
slyšíš jen vlastní dech.
A z těžké vůně hlíny,
mráz běží po zádech.

Jdeš domů spát, zbylo jen tohle blues
akordů pár a polibky múz
jdeš domů spát, zbylo jen tohle poslední blues
jen tohle poslední blues.

Lovestory

Řekla: napiš mi píseň o tom jak se ti stýská
a jak moc mě chceš mít,
O tom, že když máš rád, každá dálka je blízká
a že stačí jen chtít.

Možná právě v tu chvíli někde padala hvězda
a nikdo si nechtěl nic přát,
Něco co nám dá síly každý ráno zas vstát
a o svůj díl štěstí se rvát.

A pak tiše jak laně pili žíznivě ze tmy
co jim prostřela stůl,
nejdřív prsty pak dlaně, potom měsíc svým ostřím
noci ukrojil půl…

Možná právě v tu chvíli někde padala hvězda
a nikdo si nechtěl nic přát,
Něco co nám dá síly každý ráno zas vstát
a o svůj díl štěstí se rvát.

A když spolkla ji noc slepý ve světlech aut
trochu bezradně stál.
Vlastně byli si cizí a tak těžko se dozví,
co jí dal a co vzal…

Vlaky lásek

Dveře vagónu se zavřely, a ty prstem na sklo píšeš,
že nás těžko něco rozdělí, víc než první ranní vlak,
co tě odvez zase zpátky, k městu, kde je každý sám,
napiš aspoň čtyři řádky, nebo zavolej jen tak.

Potom slabost do nohou, a na jazyku sladkobolno,
vlaky lásek nemohou, na všech návěstích mít volno
napořád...

Tvé oči vzlétly, jak dva poplašení ptáci
a já najednou zas nevěděl co říct.
Jenom ty oči, každou noc se ke mně vrací
a já snad postý učím se z nich číst,
kolik času ještě zbejvá...

Jako obří zrnka máku, sype se ten rytmus pražců
a v tom dunění kol vlaku, slyším struny piána.
Ragtime pana Joplina s černým zakouřeným nebem
s chůzí ztěžklou od vína, občas hloupý řeči vedem...

Potom slabost do nohou, a na jazyku sladkobolno,
vlaky lásek nemohou, na všech návěstích mít volno
napořád...

Tvé oči vzlétly, jak dva poplašení ptáci
a já najednou zas nevěděl co říct.
Jenom ty oči, každou noc se ke mně vrací
a já snad postý učím se z nich číst,
kolik času ještě zbejvá...

Kamínek

Na dlani studí malý kamínek
kamínek naděje na pusté prázdné dlani
na dlani člověka jenž podpírá svůj strom
co zjara nevykvet a má strach, že mu zplaní.

Bez sněhu pole a vítr ve větvích
chomáčky vran se snáší na strniště
ve vzduchu visí jejich krákoravý smích
raději zapomeň na to co bylo příště.

A tma je těžká, když čeká svítání
a voní stejně jako při otavách tráva
my jak ta tráva jsme tiše pokorní
když naše hlava kose přitakává.

Na dlani studí malý kamínek
kamínek naděje na pusté prázdné dlani
na dlani člověka jenž podpírá svůj strom
co zjara nevykvet a má strach, že mu zplaní.

Noc - slepý muzikant, zahraje táhlý blues
zavřeme oči a hned topíme se v dálkách
za okny ticho - šlápoty ve sněhu
loňský rok smutně vrká na hambálkách…

Pouťová

Rum teče proudem
v hospodě hrají
v sále je živo

Tmu jako nožem
světla aut krájí
je cítít pivo

Ve stínu stromů
hodil´s mě na zem
padla i facka

Chce se mi domů
jsi jako blázen
to není láska

Cos vlastně cítil - stálo to za to ?
Copak´s to vážně takhle chtěl ?
Zbyly mi slzy a na zádech bláto...
Myslíš si že jsi mě opravdu měl ?

Jsem velká holka
bude mi dvacet
nohy mě zebou

Z oken zní polka
chce se mi zvracet
pohrdám tebou

Cos vlastně cítil - stálo to za to ?
Copak´s to vážně takhle chtěl ?
Zbyly mi slzy a na zádech bláto...
Myslíš si že jsi mě opravdu měl ?

Modřiny z kůže
ty časem zmizí
horší jsou v duši

Víš co mi můžeš
jsi pro mě cizí
víc než jen tušíš

Nejsem to já

Ticho tak závratný že až léčí
zas pokojem prorůstá větvoví noci
zatímco zvenčí
jen lampa v záclonách kreslí stíny
s vůní mandarinek co lodě přiváží
až odněkud z Číny

Zas mám pocit, že nezbývá
tady pro dva dost místa
Sám jsi jen vzpomínka tíživá
začínám si být jistá
že já byla pro tebe závažím
co jsi odhodil s grácií
tvoje láska mě ubíjí
S tebou nejsem to já

Vteřiny váhání se ti krátí
já jen sepíšu součty ztrát cos mi dal
a co máš ještě dáti
Vím, že se vrátíš k nám každou chvílí
klíčem otočit ve dveřích a jít spát
k tomu nabírám síly

Zas mám pocit, že nezbývá
tady pro dva dost místa
Sám jsi jen vzpomínka tíživá
začínám si být jistá
že já byla pro tebe závažím
co jsi odhodil s grácií
tvoje láska mě ubíjí
S tebou nejsem to já…

Křídla

Tóny jak mince ztrácím
Mít aspoň uši netopýra
Hodinky přesýpací
Den bez tebe je v mozku díra

Buď chvíli mnou a já zas tebou
Pod víčky dál se sype sníh
Vzpomínky nás jen tiše zebou
Vnímej můj smutek i můj smích

A já …
Ubohý Pátek v mořích neděl
Jsem já …
Vysoko daleko se sobě zdám
Já …
Komáří dech na špičkách jehel
Roztáhnu křídla letím
K vám

Den jako den mi splývá
Když není s kým a není o čem
Znavených koní hříva
Zamotá se s tím kolotočem

Andělů pírka sbírám
Nevěrní jsou a neposedí
Dneska se neumírá
A nebe má zas barvu mědi

A já …
Ubohý Pátek v mořích neděl
Jsem já …
Vysoko daleko se sobě zdám
Já …
Komáří dech na špičkách jehel
Roztáhnu křídla letím
K vám