Vítejte na mém blogu, která se věnuje písňovým textům a překladům
Vítejte na mém blogu, který se věnuje písňovým textům a překladům. Písňové texty jsou velmi specifickým (téměř básnickým) útvarem. Pár jsem jich už napsal, takže mluvím hlavně z vlastní zkušenosti. Tenhle blog jsem si vytvořil proto, abych si utřídil svoji práci za poslední léta a zkusil si přehledně rozdělit "volné" texty, zhudebněné texty, prosté překlady a taky překlady, které jsou "zpívatelné" (české cover-verze).
Překlad písňových textů je na první pohled jednoduchá věc. V době existence automatických překladačů může překládat vlastně každý. A podle toho taky většina textů na netu vypadá - otrocky přeložené texty bez invence a nápadu. U tohoto typu textů jsem se rozhodl nepřekládat doslovně každý řádek, ale pokusit se vystihnout ducha původního textu, včetně nálady.
Úplně jinou disciplínou je vytvořit text, který sedí do původní hudby tak, že by se dal zpívat v češtině s původní muzikou. To je někdy práce téměř pro křížovkáře. Hlídat si délku slov, rytmus, přízvučné slabiky a navíc by měl mít text alespoň minimální smysl, ideálně i souvislost s textem originálním. Stává se ale, že nápad na český text přijde například se sloganem, kdy anglická fráze je zvukově podobná čekému slovu (vzpomeňme třeba na Gottovu "Jen se hádej" - v originále "Yes, It´s a heartache")...
Samotný výběr zde uvedených textů je pouze mojí srdeční záležitostí. Prostě - překládám jen ty písně, které mě nějak zasáhly nebo které mám spojeny s nějakými zážitky. Tento blog si nepíšu ale jen pro sebe. Je jasné, že mě zajímá i odezva od čtenářů. Každá zpětná vazba vás může upozornit na to co děláte špatně anebo naopak na to, co se líbí. Takže pište své názory, budu je číst a v rozumné míře na ně i reagovat.
PS: texty jsou podle štítků rozděleny do kategorií. U překladů je také video YouTube, kde si můžete pustit písničku k textu.
Právě tam, kde má bárka se skrývá Tam já musím jít, tam jen můžu snít Rákosí s chladným stínem skal splývá Tam v závětří rád budu žít
Právě tam, kde má bárka se skrývá Já chráním svět svůj před bouří zlou A v přítmí sám tyhle tóny si zpivám Ta píseň teď k vám letí tmou
Říční proud rád mou únavu smývá A vlnám se líbí mě nést Dál jen plout stát se tím, kým jsem býval A najít svůj cíl najednou Právě tam kde má bárka se skrývá Zní píseň co k vám letí tmou ....
Říční proud rád mou únavu smývá A vlnám se líbí mě nést Sám jen plout stát se tím, kým jsem býval A najít svůj cíl najednou
Právě tam, kde má bárka se skrývá Tam já musím jít, pryč před bouří zlou V přítmí dál tyhle tóny si zpivám Ta píseň teď k vám letí tmou...
Dávno znám chvíle kdy se víčka zavřou únavou
Prázdný jsou moje sny, co ráno s nocí uplavou
Ve větru dým, všechny jsou jen ve větru dým…
Mám s tím žít, že je kapkou v moři všechno naše snažení
Bůh jen ví, že všechno stejně jednou na prach promění
Ve větru dým, všechno je jen ve větru dým...
Čím dál víc každou vteřinou jsme stejně konci blíž
Sám už víš, že žádnej čas si za svý prachy nekoupíš
Ve větru dým, všichni jsme jen ve větru dým...
Zimu vyháním z mých zdí
Ať jaro do oken vstoupit smí
Já sama hledám klid tím, jak spřádám
Zamotanou nit svých dní
V chladných nocích stále strážím
Všechny vzpomínky co mám
Ve snech dál písek rozpálených pláží
v mých dlaních prosívám
Kalendář už listí ztrácí
Už se těším na ten čas
až se vrátí z jihu tažní ptáci
a léto přijde zas
Zimu vyháním z mých zdí
Ať jaro do oken vstoupit smí
Já sama hledám klid tím, jak spřádám
Zamotanou nit svých dní
Sníh a vítr do skel buší
do oken mi kreslí mráz
zas mi schází slunce v duši
zas mi schází slunce v nás
Zimní tmou mi stále září
světla letních létavic
Chci zas cítit vlahý vítr v tváři
letní žár a víc už nic
Zimu vyháním z mých zdí
Ať jaro do oken přijít smí
Já sama hledám klid tím, jak spřádám
Zamotanou nit mých dní…
Kdysi míval´s míň než málo
a teď nemáš víc než nic
Jen pár chvil co za to stálo
a kdo z nás to může říct
Zlý i dobrý se ti vrací
čím dál víc jak roky jdou
Bůh to ví že lepší léta svý
máme dávno před sebou
Proti černý stojí bílá
ze všech polí hrozí ti šach
Marně hledáš kde je ta síla
co převáží misky vah
Jenom pamatuj - jsi pěšák
tak nenech se ovládat hrou
Bůh to ví že lepší léta svý
máme dávno před sebou
Stejně za vozem se práší
prachy mají svůj rub a líc
a kdo z nás to těžko snáší
sám pak vyje na měsíc
A stejně jako tenkrát
přečkáme i dobu zlou
Bůh to ví že lepší léta svý
máme dávno před sebou
Dneska vím jak málo stačí
abych sám v klidu si žil
Taky jsem teď o dost mladší
o dost mladší než jsem kdy byl
a najednou mý problémy
zdají se menší než jsou
Jsi sám a bytem bloudíš zbyl tu po ní vzkaz a klíče
každé slovo, které znovu čteš je jako rána bičem
zase vracíš všechno zpátky hledáš kdes udělal chyby
život je tak hrozně krátký a tak přeplněný sliby...
V okně naproti se svítí deska gramofonu praská
všechna slova znějí hloupě vždycky když jak polní kvítí
uvadne a uschne láska...
Tvoje samota tě vězní nevíš za čí hříchy platíš
dneska poprvé jsi bez ní ještě nechápeš co ztrácíš
když jsi sám....
Jsi sám a co ti schází svoboda je bárka vratká
za sebou jsi spálil mosty, zaklapla ti zadní vrátka.
Kam se ztratila tvá síla věřit tomu, kdo ti věří?
Jenom prázdnota tu zbyla kterou sotva někdo změří.
Smutek plašíš sklenkou vína čím dál víc se ztrácí smysl
hledat čí je vlastně vina. Přes zlou řeku zapomění
nejde plout.
Tak proč pořád v uších zní ti její tak zbytečná slova?
Jako vítr nejdou chytit a ty chceš je slyšet znova
když jsi sám...
Jsi sám a víru ztrácíš všude vidíš její stíny,
nesneseš to pomyšlení, že ji líbá někdo jiný.
Zase probíráš se albem jejích dopisů a fotek.
Dal bys všechno místo toho za jediný její dotek...
Přes tu propast mezi vámi vede lávka z tenkých nití,
možná ještě někde na dně vaše šťastná hvězda svítí
tmou a zimou tiše chřadne...
Přestals doufat, že snad jednou zazvoní zas u tvých dveří...
Tenhle příběh je tak prostý, že ti nikdo neuvěří
že jsi sám...
Zbyly jen kousky muže co tu měl dnes stát
Déšť hořkých slz tak jako závoj na mě pad´
Slovo domov je mi cizí samota jen těžko zmizí
tohle už vím
Že člověk často neví co by si měl přát
a osud divný karty s námi umí hrát
Prázdný řeči už nic nespraví ostří pravdy ale rezaví
co s tím
Láska tvá tě zničí - jsi jen loutkou krutých her
Tvá duše není ničí přesto dáváš ber kde ber
a když před zrcadlem stíráš ze svých tváří cizí růž
to zabíjí tě láska
jako nůž...
Jsi jenom stínem muže co tu měl dnes stát
jenom rozdáváš - sám nemáš už co dát
možná slova něco změní když do srdce vidět není
možná, snad...
Teď už víš že chtít je lepší nežli mít
a že lásku dát je těžší než si vzít
možná že jsi s cesty sešel
bláznův smích ten krále přešel
už napořád
Láska tvá tě zničí jsi jen loutkou krutých her
Tvá duše není ničí přesto dáváš ber kde ber
a když před zrcadlem stíráš ze svých tváří cizí růž
to zabíjí tě láska
jako nůž...
Je půl čtvrtý ráno a čas rychle letí
já píšu ti dopis a nevím jak je ti
Už prosinec končí a i když je zima
naší ulicí hudba zní po celou noc
Tak ty prý stavíš si dům někde daleko tam
kde v poušti je ticho možná chtěl bys být sám
Snad si vzpomínáš tak jako já
Jak svírá
Jane v ruce pramen tvých vlasů
a říká mi žes to tak chtěl
Tu noc kdy ses vypařit měl
Jestli´s vůbec kdy šel
Když´s mě naposled potkal
byls o hodně starší
myslím, že´s tenkrát čekal na poslední vlak
A v tvém modrém plášti
zela trhlina dlouhá
na peróně seděl jsi jak zmoklej pták
Už to bude pár let
cos mou ženu mi vzal
a když vrátils ji zpět
těžko o ni bych stál
Zas tě vídám
jak v ústech máš krvavou růži
a zlodějský cejch na své kůži
a odvádíš s sebou mou Jane
možná aniž bys chtěl
Tak co ještě napsat
jen to že mi scházíš a že jsem ti odpustil snad…
Příteli, vrahu můj že´s mi stál v cestě
dneska jsem možná i rád
a pak chci abys věděl že jestli vrátíš se k nám
Tak tvůj nepřítel dřímá
a jeho žena je tvá
Jo, díky
Žes jí z očí těch pár vrásek sňal
Dneska už vím i to žes jí dal
snad víc než já sám
Teď svírá
Jane v ruce pramen tvých vlasů
a říká mi žes to tak chtěl
Tu noc kdy ses vypařit měl…
Jak dlouho sama usínáš a taky vstáváš?
Jak dávno vlastně ničí dlaň tě nehladí?
Máš pocit, že míň dostáváš, nežli dáváš…
Kdo uvěří ti ještě tvý „nevadí“?
A tak čím dál víc otevřít se lásce bráníš…
Samotná dál hádáš, kdo vyléčí smutky největší…
Pár obyčejných radostí v sobě strážíš
a líto je ti po troškách si z nich krást…
Pak před usnutím každou z nich znovu vážíš;
z tvých nesplněných snů se tím stává past…
Je to čím dál stejný … tak proč dál před láskou couváš?
Samotná dál váháš, jestli vyléčí smutek největší…
Kdy sama sobě uvěříš to, co říkáš - že i ty snad právo na štěstí máš mít…?
Je to čím dál stejný … otevřít se lásce bráníš.
Samotná dál váháš…Srdce na dlani je bezbranný…
Zkus před zrcadlem ráno číst ve svý tváři,
jak hrozně dlouhá umí být někdy noc…
A tím jak trháš další list v kalendáři
tiše voláš o pomoc…
…Nevoláš?
…kdo ví… kdo ví…
…jak dlouho takhle vydržíš…
kdo ví… kdo ví…