Samota

I když jsou spolu, je sám
Je sama i když je s ním
Schovat se už není kam
I potmě hledají stín

Vždycky když odcházím

V duchu se vracím

Sám sebe nacházím

Tím že se ztrácím

Novoroční

Pomalu končí prosinec
Bez ohňostrojů bez veselí
Za starým rokem spadla klec

Loučí se s hořkým úsměvem

Přinesl, co jsme nechtěli

Tak řekněme mu: čert tě vem

Chceme na tebe zapomenout

Přes všechny věci co se dějí

Náš dnešek slepou vášní veden

Už vyhlíží zas první leden

Toužíme vymanit se z pout

Mluvíme tiše o naději

Zapomenout

Jako nůž ostrá být
Jako šíp umí ranit
Slova zbavená pout
Z kterých nejde se zout

Nejde zpátky je vzít

Nejde zpátky je vrátit

I když shoří jak troud

Nejde zapomenout

Někdy nestačí chtít

Osud nemůžeš zvrátit

Ukaž jak umíš plout

Když tě unáší proud

Dal nás provází stín

Našich nejbližších vin

Kdo chce z místa se hnout

Musí zapomenout

Někdy jak noc a den

lidi můžou se vzdálit

Náhle skončí se sen

A všechno je pryč

Je čas postavit most

A  je čas ten most spálit

Jednou řekneš si dost

A zahodíš klíč

Modlitba

Můj Bože dej mi naději
Ať věci co se nedějí se stanou
Ať srdce plná závějí
ta co už dávno nehřejí zas vzplanou

Ať ještě jednou můžou jiné srdce hřát

Ať pochopí co cítí kdo má rád

A tak tě prosím Bože můj

Ještě aspoň chvíli při mě stůj

Můj Bože dej mi naději

Ať věci co se nedějí se stanou

Ať srdce plná závějí

ta co už dávno nehřejí zas vzplanou

Ať můžem aspoň chvíli zažít mír a klid

Hladové nasytit a žíznivým dát pít

A tak tě prosím Bože můj

Ještě aspoň chvíli při mě stůj

Loď

Myšlenky ve tvý hlavě
Jsou jako kameny
Tváříš se vyhýbavě
A krčíš rameny

Podívej voda stoupá

Zátěž s paluby shoď

Říkám ti nebuď hloupá - pojď

Odplouvá nám naše loď

Dneska tak jako vloni

Musíš bejt tvrdej chlap

I když tě osud honí

Jen z deště pod okap

Hladina kolem stoupá

Prodej mi ruku a pojď

Když moře nerozhoupá loď

Dál sám si po vodě choď

Noc

Každou noc smlouvám se životem
a škemrám o poslední šanci
Budím se zmatený
a celý vlhký potem
ze snů co bolí, když tma je jako v ranci

A že jsem neznaboh

jen stěží hledám víru

v naději

v záchranu

v pevný bod ve vesmíru

Tak nadechnu se vůně

ze tvých vlasů 

Obejmu tě a zahřívám

Jen tiché kastaněty času

vědí jak moc

mě ubývá..

Bůh to ví

Nech srdce svý zase jednou volně plout

Neuvěříš co se stane dál

A duši svou nechat v míru nadechnout 

Ať může přijít co sis dávno přál 

Oděná světlem jitřních hvězd a tmou

Řečí neznámou tě jednou osloví

A ty náhle toužíš její cestu splést s tou tvou

Hlavně neměj strach co bude

Bůh to ví

Láme se chléb a ty stránku obracíš

Ještě nevíš co v ní budeš číst

Sám dávno víš že to s láskou bývá kříž

Naláká tě do neznámých míst

Oděná světlem jitřních hvězd a tmou

Řečí neznámou tě jednou oslovi

A ty náhle toužíš její cestu splést s tou tvou

Hlavně neměj strach co bude

Bůh to ví